V roce 2010 jsem měl velmi živý sen. V tom snu jsem byl vysoce postaveným vojákem. Jednoduše jsem stiskl tlačítko ve velitelském centru a vyslal rakety, které zničily mnoho domů a měst, což zdevastovalo a zabilo mnoho civilistů. Cítil jsem se silný, sebevědomý a mocný s mocí ovládající život ve svých rukách. Scéna se změnila. Na válkou zničené ulici jsem potkal starou, bezmocnou paní. Uviděla mě, otočila se a snažila se rychle odejít. Zvedl jsem svoji pistoli a bez výčitek svědomí ji zastřelil. Bez hlesu se zhroutila dopředu a snažila se pomalu odplazit, pak se na mě podívala, jako by říkala: „Proč?“ …Umírala bolestně, bezmocně. Cítil jsem se hrdý jako voják, ale v hloubi duše jsem věděl, že nikdy jsem se nemohl víc mýlit. Ten pocit viny zůstal…
A s tímto hlubokým pocitem viny z mé vražedné karmy jsem pak strávil v pekle něco, co mi připadalo jako opravdu dlouhá doba. Potom jsem si už naštěstí z toho, co bylo v pekle, moc nepamatoval, až na jednu věc: vlny za vlnami temných moří, které nebyly z vody, ale z ostrých černých hřebíků, které tekly jako voda a neustále do mě narážely, když jsem v nich plaval, zatímco mě topily. Byl jsem uvězněn v tomto moři temnoty a zoufalství a neschopen dostat se ven. Nemohl jsem ani volat o pomoc. Nemohl jsem nic dělat…
Scéna se opět změnila, tentokrát na statku. Na začátku jsem se neviděl, nevěděl jsem, co jsem, ale vzpomínky, pocity a vědomí zůstaly jako u vojáka, kterým jsem byl – toho mladíka, který zabil mnoho lidí. Nepamatuji si, jak jsem se tam dostal. Ale už z dálky jsem viděl baculatou farmářku. Ve svém nitru jsem v ní poznal reinkarnaci staré paní, kterou jsem zabil, i když už vypadala jinak. Vrátily se mi záblesky vzpomínek na to, jak se plazila po ulici. S hlubokým pocitem viny jsem se k ní rozběhl. Kvílel jsem a snažil se volat: „Je mi to líto!!! Je mi to líto!!!“ Ale ona neodpovídala a já slyšel jen prasečí řev. Pochopil jsem, že nyní jsem prase, které se na ni dívá z úrovně lidského kolena. Stále jsem hlasitě křičel, omlouval se, ale z úst se mi ozýval jen prasečí řev. Nic nechápala, když jsem dál naříkal…
Nakonec jsem se probudil, polštář jsem měl nasáklý slzami pokání. Kvílel jsem i ve spánku. To bylo několik snímků z mých minulých hříchů. Karma zabíjení mi přinesla tak hlubokou vinu a bezmoc, že jsem musel být poslán do pekla, potrestán jako zvíře a zabit, za hříchy nás lidí, kteří jsme válčili a zabíjeli.
Dokonce až do tohoto života, když jsem onemocněl, tak mě ve snech pronásledovaly černé vlny hřebíků. Od dětství se mi každou noc zdálo o zlých démonech a mrtvolách, které se povalovaly v mém domě. To vše však skončilo hned poté, co jsem se v deseti letech rozhodl stát se vegetariánem (později veganem) a následovat Nejvyšší Mistryni Ching Hai na cestě vnitřního Nebeského Světla a Zvuku a praktikovat metodu Quan Yin. Mistryně mě zachránila a nyní se již temnoty nebojím. Pochopil jsem nevědomost lidí, kteří nedokázali vidět, že zvířata jsou uvnitř stejná jako my. Některá z nich mají stejné vědomí jako my, lidské bytosti, ve fyzické podobě zvířete, až na to, že jsou blíže svému skutečnému vědomí, nezastřenému touto ošidnou lidskou myslí. Modlím se, aby se lidé dokázali přestat navzájem zabíjet a mučit a zabíjet zvířata, protože nikdy nevíme, jestli kdysi nebyla stejná jako my. Modlím se, aby lidé činili pokání, přestali mezi sebou válčit a aby všichni následovali Nejvyšší Mistryni Ching Hai, nejvyšší útočiště před tímto iluzorním světem.
Děkuji Vám, Mistryně, se slzami v očích.
S láskou,
Choo Beng
Vegánstvo: pretože sa bojíme pekla.
Vedlejší účinek veganství: budete ušetřeni pekelného ohně.
Každý z Majsterkiných žiakov má podobné, odlišné zážitky, alebo viac vnútorných duchovných zážitkov a/alebo požehnanie vonkajšieho sveta; toto je iba niekoľko ukážok. Väčšinou si ich, podľa Majsterkinej rady, nechávame pre seba.
Další podrobnosti a materiály ke stažení zdarma naleznete na adrese SupremeMasterTV.com/to-heaven
