Vlastne, Karma jóga má hlbšiu cestu realizácie. Že musíte pracovať, akokoľvek pracovať alebo najmä dobrovoľne pracovať, a venovať to Bohu, aby ste vymazali svoju karmu. Preto to nazývajú Karma jóga.
Co je s mými vlasy? Když máte vlasy, máte potíže. Pokud nemáte vlasy, máte také potíže. Dříve jsem vlasy neměla, a když jsem procházela každým letištěm, příliš mě kontrolovali. Ohýbali mé boty a rentgenovali vrstvy mých zavazadel, jako kdybych něco schovávala. V každé zemi neví, co znamená holá hlava. Protože oni také mají určité lidi, mají jejich vlastní partu holých hlav. Nechci se zmiňovat o jménu. A oni pak dělají potíže, jsou ve světě známí děláním potíží. Takže jsem měla holou hlavu, pak bych mohla být jedním ze členů té party. Tak jsem měla potíže. Tak jsem vlasy nechala růst a pak jsem měla jiné potíže. Musela jsem je česat a umývat. A pak, teď si je dokonce musím barvit, což nemám ráda. Je to součástí práce. Nevěříte tomu, ale je to součástí práce. Dříve jsem nevěděla, že abych byla Mistryní, musíte být blond. A pak se to tak prostě stalo.
V Americké mýdlové opeře byla jedna epizoda. Byl tam jeden seriál nazvaný „Mnich“. Tento inspektor se jmenuje Mnich. Je to vynikající inspektor; zná mnoho věcí a vždycky odhalí případy, které nikdo jiný nemůže. A společně s druhými policisty, inspektory dělají dobré věci. A velitel jedné z policejních stanic je starší a má takovéto vousy. A pak, jednoho dne musel být přestěhován někam jinam, či podobně. A nechal svého zástupce, který je velmi mladý chlapec, možná 20 let a něco, dokonce ani ne 30, zaujmout jeho postavení. Tak, tento mladý zástupce si tady také pěstuje velmi velké vousy. A kdokoliv přijde a podívá se na něho, řekne: „Co je to? Proč?“ A on odpoví: „Součást práce.“ Protože velitel měl také vousy, tak si myslel, že je také musí pěstovat, jen aby vypadal autoritativněji. Řekl: „To je součástí práce.“
Je to tedy skutečně na nás, jestli máme mazlíčky nebo ne nebo jsme se rozhodli následovat nějakého učitele, abychom praktikovali některou z 84 000 [metod]. Musíme následovat své srdce a jen musíme žít čestným způsobem. Pak si můžeme být návratem domů jisti a/nebo máme pohodlný život alespoň v této dimenzi. Nerozdělená pozornost a láska vám tedy pomůže. Soustředění se jen na přítomný okamžik vám také dost pomůže. Protože to znamená, že jste od veškeré karmy světa oddělení; nedotkne se vás. My nemáme jen naši vlastní karmu, kterou s sebou od narození nosíme, ale jsme také znečištění karmou ostatních lidí kolem nás. Jeden z čínských filozofů, myslím Zhuangzi – někdo „zi“, oni jsou všichni „zi“, jeden ze „zi,“ jen řekl, že společnost je velká barvicí vana, jak jsme společně, tak jsme obarvení skoro podobnou barvou, protože jsme uvnitř té samé vany, s barvicím materiálem v ní. Společnost je veliká barvicí káď. Naštěstí si ještě něco pamatuji. Tak si budete myslet, že mám trochu dobrého vzdělání. Říkám, je to dobré, že si ještě něco pamatuji, tak ať si myslíte, že jsem trochu vzdělaná.
Pokud se soustředíte na jakoukoliv práci, kterou máme po ruce, to také pomůže. V duchovní terminologii se to nazývá Karma jógou. V Indii se všechny praktikované metody nazývají jógou. To je také pravda, proto Buddha řekl, že máme 84 000 metod praktikování. Existuje příběh o jednom chlapci, který přišel studovat s Mistrem Zenu. Mistr ho učil věcem, ale on se nikam nedostal. Možná, že dobře nepraktikoval; možná, že jakmile se posadil na svoji podušku, usnul, nebo tam možná jen seděl, přemýšlel o něčem jiném. Tak se nikdy nikam nedostal. Přišel tedy a požádal Mistra: „Prosím, pomozte mi. Existuje něco jiného, co jste mě neučil?“ Mistr řekl: „Učil jsem tě všechno. Záleží to na tobě, jestli to využiješ nebo ne.“ Chlapec řekl: „Ale nikam jsem se nedostal. Nemohu nic dělat. Dokonce se ani nemohu soustředit.“ Mistr tedy řekl: „Dobrá, je tady další, další způsob.“ Chlapec řekl: „Ano, řekněte mi ho.“ Tak Mistr řekl: „Běž ven, vydělej si na živobytí, najdi si práci.“
Protože vlastně, pokud pracujete, musíte se na svoji práci soustředit; jinak nemůžete dělat svoji práci dobře, nebo vás propustí. Kvůli přežití, abyste vydělali peníze, musíte se na vaši práci soustředit. Musíte. Práce vám je dána, musíte ji jen vykonávat, není tam jiná možnost. Tak se soustředíte na vaši práci, na současný váš úkol. Toto je také jiný způsob nerozdělené pozornosti. A to se v Indii nazývá „Karma jóga“. Ale ve skutečnosti Karma jóga má hlubší způsob k uvědomění. Jako, že musíte pracovat, pracovat v každém případě, nebo hlavně pracovat dobrovolně a věnovat to Bohu, pro vymazání vaší karmy. Proto to nazývají Karma jóga. Ne, Kama sútra, ta je odlišná. Muži, nemyslete na hlouposti. Ženy nevědí, ano? Lituji, musela jsem poznat mnoho věcí. Jsem nucená to vědět. Někdy mi přinesli knihy. Řekli: „Mistryně, dobré; dobré, dobré.“ V pořádku, dobře. Věřila jsem a podívala jsem se. Och, všechny druhy fotografií, které jsem nikdy předtím neviděla, uvnitř a vysvětlení. To je Kama jóga. Je to jiné než Karma jóga. Kama sútra se liší od Karma jógy. Prosím vás, to číst nemusím. To není třeba. Být učitelem je někdy nepříjemné. Lidé se ptají na mnoho věcí, musíte to znát. Tak, abyste jim mohli říct: „To je dobré, a to není dobré. Toho se zdržte.“ Například. Já nemusím znát tolik věcí, díky Bohu, protože praktikujete Metodu Quan Yin a jste osvícení sami od sebe. Nemusíte se mě ptát na tolik věcí. Někdy ano, jen nesmysly o vaší kočce, o vašem psu či o čemkoliv. Ale to není nic velkého.
Takto funguje Karma jóga. A po sedmi letech se ten chlapec vrátil ke svému Mistru a řekl, že zatím stále ještě ničeho nedosáhl. Tak mu Mistr řekl: „Pak ti nemohu pomoci.“ To byly poslední dveře, které mu Mistr mohl ukázat a on to stále nedělal dobře. Však víte, někteří lidé se nesoustředí na svou práci. Prostě jen pracují, aby minuli čas, dívají se na hodiny, čekají, až půjdou domů, ale skutečně nevěnují svoji pozornost práci. Jakoukoliv práci děláte, musíte to udělat tak, jakoby to ve vašem životě byla ta poslední práce, vůbec ta poslední, kdy můžete něco udělat, abyste přispěli světu, s celou tou pozorností. Pracujte s úctou, oddaně, s radostí – že můžete mít práci, že nejste člověk k ničemu, že můžete přispět světu, kterému od doby svého narození tolik dlužíte. Musíme mít takový přístup. Měli bychom být velmi šťastní, že nám vůbec je svěřena jakákoliv práce a dělat maximum naší kapacity. Dokonce, i když zametáte podlahu, jste uklízečem záchodů nebo prezidentem země, vše je jen zaměstnání. A nejsem si jistá, které zaměstnání je lepší, být prezidentem nebo uklízečem. Myslím, že být uklízečem je pro vás lepší. Můžete zametat podlahu, stírat kachličky a ve stejné době přeříkávat Pět (Svatých) Jmen. Věnujete svoji práci a svůj život Bohu.
Ale když jste prezidentem, nemyslím, že byste na přeříkávání měli čas, dokonce i jedné věty z Pěti (Svatých) Jmen nebo Daru, který jsem vám dala. Ve dne v noci k vám budou přicházet všechny možné věci. A dokonce, i když spíte, vaše potíž půjde spát s vámi, pokud budete moci spát. Nejsem prezident, ale znám to. Například, minulou noc, jsem nemohla spát, kvůli potížím jiných lidí. Prostě ke mně přišli nezvaně. Tak si představte, jak musí prezident jednat s tolika věcmi: mezinárodně, národně a s personálem, s tolika egy, které kolem něho jsou. Prezident nebo král má bez pochyb mnoho lidí, kteří mu pomáhají také dobrovolně. Ale on musí jednat s těmito egy. Oni nepomáhají bezpodmínečně, jako pes nebo kočka. Něco chtějí, pozornost nebo alespoň nějakou odměnu, váš úsměv, vaši pochvalu nebo diplom Dobrovolníka roku, Pracovníka století, cokoliv. Oni také chtějí, aby si jich někdo všiml, aby jim shora byla věnována pozornost, od představitele země, pyšní, že vedle něho mohou pracovat. A mají své nálady, mají svá ega, mají svoji soutěž. A všechna tato energie a všechny jejich stížnosti se do vaší hlavy v tichosti i nahlas dostaví, když spíte. Tak jako naším tělem přijímáme vše kolem nás, přijímáme také energii ostatních lidí myslících dobře či špatně. V tom je ta potíž, pokud žijeme ve společnosti.
Proto mnoho Mistrů, Oni prostě svět opustí. Už toho mají dost; Myslí si, že svět se nedá napravit. Že neexistuje žádný lék, aby pomohl tak zoufalému světu, tak obtížnému, tak komplikovanému. Proto mnoho Mistrů zůstává někde jinde, jdou velmi hluboko do Himalájí, například jako ke Gaumukh, k prameni řeky Gangy, kam normálně nikdo nepřijde. Po celý rok tam je sníh, dokonce i v létě. A Oni se stravují velmi jednoduše nebo nestravují, možná jedí sníh. Možná, že si s Sebou přinesli trochu rýže a trochu kaše z fazolí a nějakou čočku, aby to na pár měsíců vydrželo. A když někdo přijde nahoru, pak Jim možná nějaký dělník nebo někdo přinese trochu další čočky a další pytlík rýže, aby to vydrželo alespoň na pár příštích měsíců, takhle pro příklad. Ale musí čekat až do léta. V létě můžeme alespoň vidět cestu; v zimě to není možné. Vše je zablokováno, všude jsou veliké hory. A v létě armáda, která je umístěná v Himalájích, jen pohraniční, musí udržovat hranice. V létě se dostaví s buldozérem, s Velkou kočkou, aby uklidili sníh a udělali jakoby malou cestu mezi dvěma velkými zdmi ledu. Pak poutníci mohou jít nahoru a začít uctívat hory a řeky, nějaké svatyně minulých Mistrů a modlit se, pro cokoliv se modlí.
Karma jóga není jen soustředění se na práci, ale věnovat ji pro dobro ostatních, jako je dobrovolná práce pro chudé a bezdomovce. Nebo uklízení chrámu pro mnichy nebo svatyni nějakých bohů a bohyň, a to se nazývá Karma jóga. Někteří lidé praktikují jen to. Nepřeříkávají mantry, nic. Dokonce ani nemeditují. Možná, že ano; sedí před sochami bohů a zklidní se. A někdy, pokud jsou dostatečně čistí, mohu vidět bohyně nebo bohy, kteří se jim objeví, jako Sri Ramakrishna. Jeho žena se stala Svatou Matkou. Také ji nazývali Svatá Matka. Vzal si Ji, když byla velmi mladá, jen kvůli rodinné tradici, ale nikdy neměl žádný tělesný styk. Byli spolu na jednom lůžku, ale On nikdy nic neudělal. Řekl, že byl v pokušení, ale pak to neudělal. A někteří lidé Ho obviňovali, že Ji obětoval. Byla v pohodě. Byla ctěná jako Svatá Matka.
Indie je velmi okouzlující země. Opravdu Indii miluji, možná proto, že jsem nějaké životy byla Indkou, nejen jeden. Ale opravdu se cítím jako… Jak jsem vám minule řekla, v Rišikeši je jedno místo, kde se cítím jako doma. Jen domek z hlíny, hliněná místnost a před domem pár kamenů na pečení (veganských) placek, jedla jsem burákové máslo a okurku a bylo mi tam tak dobře. Není žádné jiné místo, které by mi chybělo, jen toto místo. Na celém světě nemám pocit, že bych někde chtěla zůstat. Ale pokud bych tu možnost měla, šla bych tam nazpět, zůstala bych tam. Byla jsem tak volná. Možná to v té době byl jiný pocit, protože jsem přišla z New Delhi, tam je ruch a shon. A kolem tolik takzvaných žáků, a všechno jídlo snědli a nic mi nedali. Ani zbytky, nic a velmi prašno. A někdy zahnívající odpad, kanalizace a to všechno; to nebyl můj vkus, můj styl. Když jsem tedy odešla hlouběji do Himalájí, jako Rišikeš nebo Kašmír, líbilo se mi to lépe. Ale Kašmír jsem dokonce neměla tolik ráda. I když je Kašmír krásnější než domek, kde jsem bydlela. Tam skutečně nebylo nic, jako krajina anebo cokoliv. Jen v horách, uprostřed hor, stromy a řeka Ganga, odtamtud jen pár minut cesty, možná dvě, tři minuty. Vodu na vaření jsem měla zdarma i domek. A spala jsem nahoře na střeše. Ale to místo mi chybí. Toaleta venku; díky Bohu jsem měla toaletu. Většina míst to nemá. Měla jsem to místo ráda. Na tom místě jsem se cítila nejlépe, celý tento čas, kdekoliv, v porovnání s jinými místy. Dokonce i tady se tak dobře necítím. Vlastně tady je jen práce, tak si přirozeně nemyslím, že by se kterýkoliv z učitelů v této třídě 24/7, cítil dobře. Chtěl by odejít domů. Dokonce i třída, jeho škola může vypadat lépe, než jeho malý byt, ale pravděpodobně by chtěl jít raději zpět do své ošumělé chýše či bytu, než do luxusní čisté a dobře postavené školy.
